"Vždyť jen něco olízl venku."

Někteří psi chodí ven na procházku. Jiní chodí ven na inspekci. A pak je tu speciální skupina psů, která venku funguje jako chlupatý detektiv s jazykem místo lupy. Olízne trávu, roh domu, sloupek, louži, podezřelé místo u keře a ideálně ještě něco, co člověk raději nechce identifikovat.

A potom přijde domů. Chvíli se tváří normálně. Možná si lehne. Možná si povzdechne. A za pár hodin už vy víte, že dnešní procházka měla pokračování. Jen bohužel ne takové, které by člověk chtěl archivovat.

Pes, který venku olizuje všechno možné, může mít průjem z podrážděného trávení, bakterií, parazitů, špinavé vody, zbytků výkalů nebo prostě z toho, že jeho představa o degustaci je poněkud odvážná.

Proč psi venku všechno olizují?

Protože pes poznává svět nosem a jazykem. Člověk si přečte ceduli. Pes si olízne sloupek a řekne si: "Aha, tady byl Baryk, měl granule s kuřetem a životní sebevědomí na úrovni 11 z 10."

Olizování venku může být normální součást psího chování. Pes zkoumá pachy, značky, moč jiných psů, zbytky jídla, trávu nebo místa, kde se něco dělo. Problém je, že venkovní svět není sterilní talířek. Je to spíš bufet, který by hygienik zavřel ještě před otevřením.

Hárání fen: proč z toho psi ztrácí rozum?

Když v okolí hárá fena, někteří psi přepnou do režimu romantický archeolog. Čichají, slintají, olizují moč, značky, trávu a místa, kudy fenka prošla. Majitel mezitím stojí na konci vodítka a přemýšlí, jestli pes ještě vůbec vnímá realitu, nebo už píše milostnou báseň do hlíny.

Hárání samo o sobě průjem nezpůsobuje. Problém je spíš v tom, že pes při tomhle nadšeném olizování může spolknout špínu, bakterie, zbytky výkalů, kontaminovanou vodu nebo jiné věci, které do žaludku fakt nepatří.

Takže ano, po období hárajících fen může mít pes trávení rozhozené častěji. Ne proto, že by z lásky dostal střevní virózu, ale protože se venku chová jako někdo, kdo vypnul kontrolu kvality.

Je to psí chřipka?

Tady pozor. Lidi někdy říkají "psí chřipka" kdečemu, ale odborně se tím většinou myslí respirační onemocnění. Tedy kašel, rýma, horečka, výtok z nosu nebo očí, únava a podobné příznaky.

Průjem po tom, co pes něco olízl venku, není typická psí chřipka. Spíš jde o podrážděné trávení, dietní chybu, bakterie, parazity nebo jiný zažívací problém. Lidově se tomu může říkat různě, ale v článku je lepší psát přesně. Google to ocení. Veterinář taky. A pes? Ten stejně zrovna řeší, jestli by nemohl ještě ven.

Co všechno může psovi venku rozhodit trávení?

• Moč jiných psů - hlavně když pes olizuje značky a místa po hárajících fenách.
• Zbytky výkalů - i malé množství může znamenat bakterie nebo parazity.
• Špinavá voda - louže, kaluže, rybníky a misky u restaurací nejsou vždycky výhra.
• Zbytky jídla - kus rohlíku, mastný papír, něco od grilu nebo tajemný nález pod lavičkou.
• Tráva a hlína - občas nevadí, ale ve větším množství může podráždit žaludek.
• Chemie - postřiky, čistící prostředky, posypová sůl, hnojiva nebo nemrznoucí směsi jsou průšvih.
• Uhynulá zvířata nebo zkažené zbytky - to už není svačina, to je veterinární ruleta.

Kdy je to jen podrážděné břicho?

Pokud má pes jednou nebo dvakrát řidší stolici, jinak je veselý, pije, nezvrací, má chuť k jídlu a chová se normálně, může jít jen o krátkodobé podráždění trávení.

V takové chvíli má smysl psa sledovat, dát mu klid, nepřidávat žádné nové dobroty a hlavně hlídat pití. Protože průjem je jako nečekaná návštěva. Člověk doufá, že se zdrží krátce a nezanechá následky.

Kdy už raději volat veterináře?

Veterináře kontaktujte, pokud:

• průjem trvá déle než 24 hodin
• pes opakovaně zvrací
• je malátný, slabý nebo apatický
• odmítá pít
• má krev ve stolici
• má černou nebo velmi zapáchající stolici
• má bolestivé břicho
• má horečku
• jde o štěně, seniora nebo nemocného psa
• máte podezření, že olízl nebo snědl chemii, jed, hnojivo, kost, zkažené jídlo nebo neznámý předmět

U štěňat, malých plemen a starších psů se dehydratace může rozjet rychleji. Tam není dobré čekat, jestli se z toho pes "vyspí". Některé věci se vyspí. Průjem s krví většinou není jedna z nich.

Co dělat doma, když má pes průjem?

Hlavně klid. Ne panika, ne internetová diagnostika do tří ráno, ne lidské léky bez veterináře. Pes potřebuje vodu, klid a sledování.

• Zajistěte čerstvou vodu
• Nedávejte lidské léky bez doporučení veterináře
• Vynechte pamlsky, zbytky od stolu a nové krmivo
• Sledujte četnost průjmu, barvu stolice a chování psa
• Pokud se stav nelepší nebo se přidají další příznaky, volejte veterináře

Pokud pojedete k veterináři, může se hodit vzorek stolice. Ano, není to nejromantičtější suvenýr dne, ale diagnosticky může být užitečný.

Jak tomu předcházet?

Úplně zabránit psovi, aby venku něco očichal nebo olízl, nejde. To byste museli psa venčit ve vzduchoprázdnu a ještě by se tvářil, že tam něco našel. Ale riziko se dá snížit.

• Trénujte povely jako "fuj", "pusť" nebo "nech to"
• Na rizikových místech mějte psa na kratším vodítku
• Nenechte ho pít z kaluží, louží a stojaté vody
• Na výlety noste vlastní vodu a cestovní misku
• V období hárání fen počítejte s tím, že pes může být víc posedlý značkami
• Za odvolání od zajímavého místa odměňujte pamlskem
• U psů, kteří venku sbírají všechno, zvažte vhodný košíkový náhubek

Košíkový náhubek může být u některých psů skvělá prevence pojídání venkovních "pokladů". Jen musí dobře sedět a pes v něm musí moct dýchat, otevřít tlamu a ideálně přijmout pamlsek. Fixační náhubek na tohle nepatří. Ten je na krátké zajištění, ne na běžné venčení.

Nejlepší obrana? Udělat z vás zajímavější věc než keř

To zní ambiciózně, protože některé keře mají podle psů očividně hodnotu historické památky. Ale jde to. Když psa naučíte, že odvolání od čichání znamená odměnu, hru nebo pochvalu, máte mnohem větší šanci ho odlákat dřív, než začne jazyková analýza terénu.

Pomáhá mít u sebe pamlsky, které pes opravdu chce. Ne takové ty "no dobře, sním to, když už není nic lepšího". Mluvím o odměně, kvůli které pes aspoň na chvíli přehodnotí vztah ke sloupku.

Shrnutí bez zbytečného očichávání

Když pes venku olizuje trávu, moč, značky, místa po hárajících fenách, špinavou vodu nebo zbytky výkalů, může si snadno podráždit trávení a skončit s průjmem. Není to typická psí chřipka. Spíš jde o zažívací problém po kontaktu s něčím, co do žaludku nepatří.

Pokud je pes jinak v pohodě a průjem je krátký, sledujte ho, hlídejte pití a dejte trávení klid. Pokud průjem trvá déle než 24 hodin, pes zvrací, je slabý, má krev ve stolici nebo máte podezření na otravu či pozření něčeho nebezpečného, volejte veterináře.

A do budoucna? Vlastní voda, trénink povelu "nech to", dobré pamlsky a u velkých sběračů klidně i správný košíkový náhubek. Protože venkovní svět je krásný, ale psí jazyk z něj nemusí dělat švédský stůl.

Na pamlsky pro trénink, cestovní misky, krmivo i výbavu pro psy mrkněte k nám: potřeby pro psy.